Piercing nosu patří v dnešní době mezi nejoblíbenější. Historicky se s ním můžeme setkat jako běžnou ozdobou například v Indii, Africe, Nepálu, či u australských domorodců. První zmínka o piercingu nosu se datuje před více jak 4000 lety, kdy má často náboženský či rituální význam. Na výrobu šperků pro piercing nosu se používali materiály dostupné v dané době, jako například bronz, zlato či stříbro.
V dnešní době je nejpoužívanějším kovem na výrobu piercingových šperků do nosu chirurgická ocel 316L v různých barevných modifikacích, která je oblíbená pro své dobré antikorozní vlastnosti a nízkou cenu. Postupně vzrůstá obliba titanu, který je svými vlastnostmi jako je tvrdost, zhruba o polovinu lehčí váha než u oceli 316L a velmi dobrému přijímání tělesnou tkání daleko vhodnějším materiálem, ovšem za vyšší cenu. Vzrůstající obliba piercingu nosu na území Evropy a Ameriky se datuje od počátku 80. let, za jeho rozšířením stojí především hnutí punk.
Piercing nosu u nás zdomácněl do té míry, že je oproti jiným typům piercingu či tetování tolerován i ve společenských kruzích, u většiny zaměstnavatelů i ve školách. Často se pro něj rozhodují i starší ženy, pro něž je většinou jedinou piercingovou ozdobou.
Základním šperkem pro piercing nosu je takzvaná nostrilka, což je rovný či do tvaru „U“ zahnutý kousek drátu, často ukončen kuličkou či kamínkem. Může se vyrábět z chirurgické oceli 316L, titanu, bioplastu, akrylátu či z ohebného bioflexu. Nejprodávanější variantou piercingu nosu je takzvaný hřebíček (foto 1). Jde o neukončený kroužek, který má na jedné straně placičku. Po nasunutí šperku do nosu zůstane placička neviditelná uvnitř nosní dutiny, zvenčí šperk působí jako celistvý kroužek (foto 2). Tento šperk je oblíben zejména pro velmi snadné nasazování, kdy není potřeba používat piercingové kleště a kroužek nějak složitě roztahovat. V posledních letech vzrůstá obliba používání různých kroužků, segmentů, nebo speciálně vyrobených šperků například pro septum piercing, kdy jde o různé kroužky často osázených množstvím kamínků se speciálním klipem umožňující snadná nasazování.
Bolestivost piercingu nosu není nijak výrazná. Vpich se provádí pomocí jehly s kanylou a jedná se o velmi rychlý zákrok. Bohužel se i v dnešní době můžeme setkat s nekvalifikovanými, často lékařskými pracovišti, v kterých piercing nosu nastřelují, což je metoda, která je nešetrná vůči tkáni. Hojení probíhá obvykle bez komplikací a bez výrazných vnějších znaků. Ze začátku se kolem vpichu může vytvořit začervenalá pokožka, obvykle v rozmezí 1-2mm. V žádném případě toto místo nedoporučujeme maskovat pudrem, nebo makeupem, který by mohl negativně ovlivnit hojení piercingu a ani mazat kalciovou mastí, protože pak má vpich tendenci mokvat. Během hojení je třeba dávat pozor, abyste si o šperk něčím nezavadili a nedošlo k jeho zatržení a pravidelně očišťovat šperk i okolí od zaschlých stroupků. Doporučujeme vždy místo navlhčit a stroupky se nesnažit odstraňovat na sucho a násilím. Jako ideální na čištěn íse nám osvědčil sprej s mořskou solí na zvlhčování nosní sliznice. Pokud hojení probíhá standardně, nedoporučujeme piercing nosu až do úplného zhojení vyndávat. Dírka se velmi rychle zaceluje a mnohdy je velmi obtížné piercing znovu nasadit zpět. Na první výměnu za jiný šperk doporučujeme zajít k vašemu piercerovi, který by měl umět posoudit, zda je již na výměnu vhodná doba. Před touto výměnou je obvykle nutné sečkat až několik měsíců do úplného zhojení. Často se setkáváme z dotazy zda vám po piercingu nosu zůstane na pokožce jizva, většina žen si z tohoto důvodu vybírá co nejslabší průměr piercingového šperku, nejčastěji 0.8mm. Většině lidí dírka po piercingu zaroste natolik, že není možné dohledat, kde byl umístěn.
Nejběžnějším piercingem dnešní doby je Nostril (foto 2, 4, 5, 6), kdy je vpich umístěn na levou nebo pravou stranu nosu. Výrazně vzrůstá obliba Septum (foto 3), naopak s piercingy typu Nasallang, Austin bar ,Nasal tip (Rhino), Mantis atd. se setkáváme pouze ojediněle.
Anchor-Piercing.cz©
Zpět na články...